Půjčka je strategickým nástrojem, pomáhá růst nebo zvládnout náročná období. Bohužel jsou s ní spojena rizika, která působí dlouhodobý stres. Dopad zadlužení se následně přenáší do výkonu firmy i osobního života majitele. Jak vybudovat zdravý vztah k úvěrům?

Nepříjemná dluhová zátěž

Dluh je v první řadě vnímám jako nástroj, který pomáhá se začátkem podnikání, jeho rozvojem nebo s překlenutím náročného období. Ve druhé řadě se ale stává zátěží, protože je nutné myslet na pravidelné splátky po dlouhé měsíce, které nemusí být ve znamení ziskovosti. U některých podnikatelů je úvěr od počátku zdrojem, který zvýší konkurenceschopnost a přispěje k rychlému růstu, u jiných je zdrojem úzkostí s vlivem na rozhodování i osobní život. Podnikatelé jsou často v pozici, kdy zodpovídají nejen za sebe, ale i za zaměstnance a jejich rodiny, budoucnost projektu nebo image podniku. Proto jsou obavy spojené s dluhem na místě, ovšem nesmí podnikatele paralyzovat. Ten si musí uchovat racionální přístup.

Dlouhodobý stresový faktor

Stres vyvolaný finančním závazkem může mít fyzické projevy. Dlouhodobý a závažný stresový faktor přímo ohrožuje zdraví. Podnikatel, který vnímá dluh jako nepřiměřenou zátěž vyplavuje do organizmu zvýšenou hladinu kortizolu, ta dlouhodobě narušuje schopnost soustředit se. Chronický stres z dluhové zátěže ovlivňuje výkon a schopnost realisticky plánovat, rozlišovat priority nebo přijímat objektivní rozhodnutí. Pod takovým tlakem je i drobný výkyv v tržbách nebo opožděná platba od klienta důsledkem pocitu selhání, vnímané jako ohrožení celé existence. Vlivem úzkosti začne podnikatel ustupovat z promyšlené strategie a přijímá špatná či unáhlená rozhodnutí. Najednou není možné vidět dlouhodobý horizont, vše se soustředí jen na nejbližší splátku, pocit nejistoty nekončí.

Dva nezdravé vztahy k úvěrům:

• Averze k úvěrům, která způsobuje stagnaci a promarněnou růstovou příležitost.
• Nepřiměřená tolerance dluhu, při zhoršení ekonomických podmínek se dluhy obrátí proti firmě.

Jak vybudovat zdravý vztah k dluhu

Zdravý vztah k úvěrům znamená, že jsou vnímány ne jako hrozba, ale jako nástroj. Pochopení problematiky musí souznít s vnitřním nastavením podnikatele. Sjednat si úvěr neznamená, že osoba podnikatele selhává, pouze přijímá cizí finanční zdroj, který s sebou nese řadu výhod. Společně s pravidelným sledováním peněžních toků a nastavením pesimistického scénáře při poklesu výkonnosti podniku, je stresová zátěž z úvěru minimální. Podnikatel je ztotožněn s tím, proč si úvěr sjednal, jaké má s úvěrem záměry a jak bude úvěr splácet v případě, kdy se podniku nebude dočasně dařit.

Rozhodování o úvěru

Emocionální zkreslení pomáhají minimalizovat některé modely. Prvním z nich je rentabilita investice. Hodnotí se návratnost, počítá se, co úvěr přinese v horizontu několika let. Přínos se porovnává s úroky z úvěru. Dalším pomocníkem je takzvaná minimální životaschopnost. Podnikatel zkoumá, jestli firma dokáže fungovat i ve chvíli, kdy jí dočasně poklesnou tržby. Ve finančním plánu musí být zpracován návrh úhrady splátek v případě, že firmě poklesne obrat. Tím je sjednání úvěru opřeno o konkrétní metriku a smazává se subjektivita.

Zdravý přístup k dluhu neznamená ignorovat riziko, ale naučit se jej řídit.